Plody činnosti přírodních sil se v období pozdní zralosti podrobují sklizni za účelem jejich dalšího zpracování.  

Analogicky k tomu jsou plody vnitřní činnosti člověka v k tomu určených obdobích odevzdávány vyšším světům. 

Podle ovoce je poznáte.

Na plátně je zobrazen neradostný pohled na životní rekapitulaci lidské duše, která vidí za svým životem hromadu kamení... Svůj životní čas a prostor vyhradila činnostem, které postrádaly vyšší smysl, které nepovzbuzovaly zákonitý a chtěný pohyb ve stvoření.    

Příroda stále koná, co jest jí přirozené... 

Nástup nostalgicky podzimních nálad, startujících proces vnějšího odumírání životních forem, je doprovázen zvyšováním intenzity vnitřního života. Zklidněný romantismus časně podzimního období patří k tomu nejúžasnějšímu, co smíme prožít v přírodě i v nás samotných.   

Růže.

Nevšedním darem nám lidem je tento květ.

Nastupující plnost léta nechá rozkvést tisícům růží rozmanitých druhů na loukách i zahradách, na venkově i ve městech.

Kolik z nás lidí chodí kolem těchto krasavic bez povšimnutí. Kdo se ve spěchu všedních dnů zastaví a všimne si barvy růže, která ho provází tu i onde na jeho pouti stvořením ? Kdo přivoní k jejímu květu, aby se upomněl na jemně sladký odstín láskyplného působení ? 

Zákon lásky jest základním principem stvoření, které smíme obývat. 

Chápeš to člověče této země ? 

Jak je to krásné, oblažující i těšivé, smět dávat i brát v záření lásky. Otevřít se jako květ růže a zářit hřejivou barvou, sladce vonět, láskyplně znít, milovat.

Jak zábavný, radostný je život v záhalu lásky... 

Láska se nemůže stát nedostatkovým zbožím, není-li to tvým přáním, člověče. Stačí si jen citem svého nitra o ni říci a dozajista k tobě zavítá. To mi věř. 

Celek kytice působí harmonicky při zachování jedinečné osobitosti každé z květin, jež jest v kytici přítomna. 

Tak i Vy, lidé, máte být každý sám sebou a v harmonii s ostatními lidmi zářit krásou plnosti všech možností celku.  

Každá poloha slunce na naší obloze má svoji specifickou "atmosféru". Jistě každý z nás (nejednou) procítil svůj osobní zážitek z úsvitu dne, ze slunečního kotouče stojícího v zenitu oblohy či ze západu slunce za obzor...  

Expanze energie, jež provází svítání, výstup slunce nad východní horizont, je provázena v duších lidí rozpukem nových nadějí a plánů patřících novému, jedinečnému dni. Jednomu z těch, které nám byly v rámci tohoto života svěřeny.

Pozemské svítání je však jen drobným obrazem podobného, jemnějšího a mnohem většího dění, které se už drahný čas odehrává v duchovní oblasti kolem naší země... Děje, kolem kterého mnozí lidé chodí netečně a otupěle, jako by ho vůbec nebylo. A přece se zde jako možnost nabízí a šťastni ti, kteří se otevřou a nechají paprsky duchovního úsvitu zavítat do nitra svých duší.   

V okolí mého bydliště jsme si vzájemně padli do oka s mohutným podsaditým bukem. Protože není v mých časových možnostech jej navštěvovat tak často, jak bych si přála, rozhodla jsem se namalovat si jej na plátno... 

Tento můj kamarád sice nepatří - po formální stránce - k těm největším zeleným krasavcům, ale je naprosto jedinečný svým osobitým tvarem, mohutným kmenem a málo vídaným členěním větví. Vnímám z něj velikou vitální sílu spojenou s vědomím vážnosti, houževnatosti a odolnosti.  

Stromy obecně jsou prostě úžasní kamarádi a já jsem moc ráda, že zde je a máme si spolu navzájem co předat. <3

Brána ke Světlu ve sjednoceném znění akordu : stabilizující pevnost Lásky - věrnost poznané Pravdě  -  důvěřující pohyblivost Čistoty.

Jsou věci na světě tak samozřejmé a prosté, že je člověk často ani neocení. 

Kytice z růží, jedinečných tvarů, barevně jiskřící, sladce vonící. 

Čím by bylo stvoření bez lásky a růží ? 

Ale naštěstí jsou zde k dispozici a tak milujme a obdarovávejme růžemi ty, které milujeme, neboť tak se tomu patří. 

Lásky i růží nabízí stvoření našeho Pána hojnou náručí !

Z vod nevyčerpatelného, věčně se obnovujícího a svěže tryskajícího pramene života a poznávání v čistém citu se může ve stvoření občerstvit každý, kdo hledá ve svém životě hodnoty platné od věčnosti po věčnost.  

Žena zasvěcená čistotě ve vladařském majestátu s atributy své důstojnosti.  

Čistota cítění, myšlení a mluveného slova jest mostem k setkání se s láskou a přijetí pravého poznání. A zároveň klíčem k tvorbě vlastního budoucího osudu. 

Ne nadarmo volá k nám Mistr: "Buďte jako děti !". Bez falše a strojenosti, přetvářky a pokrytectví. Prostí a upřímní, věrni svému niternému cítění.

Darovaný záhal cudnosti nechť ozdobí a rozzáří každou ženu, která po něm touží !  

Z nitra Země vyvěrající proud pohlavní síly může být propojen s nebeským světelným proudem poznání a vzniklá moc a síla může a má být využita k ušlechtilé lidské tvorbě, ze srdce tryskající a radostné.

Pravda  přitahuje každé odhodlané srdce s pohledem upřeným vzhůru.

Hledej Pravdu a nalezneš Ji.

Nalezneš i posvátnou Horu z dávných zvěstování.

Dech Letnic, který jako proud Síly vane a proudí celým vesmírem, jest mocnou posilou pro bytí a činnost každého tvora ve stvoření, který se dokáže vřadit do jeho zákonů. 

Lidé všech světových částí, přijměte co nejvíce vědomě a s tváří vděčně obrácenou k jejich Původci všechny dary, které s sebou do stvoření přináší !   

Vždyť celé hmotné stvoření musí být prosvětleno a všichni jeho tvorové a bytosti toužebně čekajjí na aktivitu lidstva, které se doposud tolik zpronevěřilo svému pravému poslání. 

A lidstvo nemá jinou možnost, než býti v pokoře účastno zázraku Letnic a spolupůsobit s tímto velikým a posvátným děním.... 

" .... Za ní stál její anděl a vysoko nad ní držel svícen se třemi světly. Červený plamen divoce hořel a plápolal. Byl větší, než oba zbývající. Je to tak, že na spletitých cestách života nám červené světlo oslepí zrak, když plane silněji než modrý a zlatý plamen. ....

.... Pohleď, je opravdu krásné, že mě máš ráda, i já tě mám rád více než všechny ostatní. Ale nemohu patřit jen tobě. Lidé, kteří skrytě nosí stříbrné brnění, které jsi také viděla, byli vysláni kvůli úkolu, který musí splnit. Ti nesmějí patřit jenom jednomu člověku, protože musí sloužit svému úkolu. Často je to těžké pro ně i pro ostatní, ale je to břemeno, které na sebe vzali. ....

.... Té noci viděla stát před sebou svého anděla. Vysoko nad ní držel svícen se třemi světly. Červené světlo plápolalo a škubalo sebou neklidně jako tep jejího srdce. Ale anděl nad ním rozevřel svou dlaň a červené světlo se pomalu tišilo a tišilo. Přiklonilo se pak ke zlatému světlu uprostřed. Všechna tři světla hořela společně v míru a včerejšek, dnešek i zítřek spočinuly v jednotě. ..." Z knihy "Verunčina 3 světla".

Jemnohmotný obraz lidské touhy, která formou jest podobna éterickým proudům, tryskajícím z kalichu květiny Slunci vstříc. 

Dokonale strukturovaný světelný Chrám. 

Každý člověk v sobě nese potenciál, jehož rozvinutím se stane jeho součástí. Rozzářením svého vědomí se včleňuje do předzjednané harmonie lidské spolupatřičnosti ke svému Stvořiteli a Pánu. 

Jakým zázračným darem pro lidského ducha je jeho schopnost dávat a tvořivě formovat !  

Vždyť je vzdáleným odleskem velikého a lidským duchem ne zcela pochopitelného stvořitelského aktu, který se odehrál nade všemi nebesy a který byl tvorům vzdáleně přiblížen skrze posvátná slova : "Budiž Světlo !" 

Posléze i člověku byl svěřen jistý podíl na možnosti svobodně tvořivě formovat z daných stavebních kamenů záření tohoto stvoření.

Jaká krásná díla mohla zde na zemi vědomým dáváním vznikat, jaká hřejivá proudění záření tu protékat - ve vděčnosti a ke cti našeho Stvořitele.

Namísto toho, žel, stále více do sebe zahleděný rozumový člověk chytračí a chytračí a chrastí svou nicotnou pozemskou učeností - stavějíce se na odiv sám sobě a rovnorodým lidem.... 

Poselství lilie

Ženo dnešních pozemských dnů, která toužíš postavit se do služby Světlu a splnit to, po čem tvé srdce prahlo a co jsi od nepaměti chtěla ! 

Obtížná a přece krásná je cesta, která vede k naplnění tvého pradávného snu. 

Tvůj šat ať znovu zazáří cudnou bělostí a zaperlí se leskem prosté a upřímné dětskosti. 

Prosta strachu kráčej vpřed ! 

Nechť na zemi opět zazní radostný zvonivý smích, který je ti vlastní !

Všechna svá malá pošetilá přání obětuj a vhoď do plamenů touhy k Jedinému cíli. Co z nich bylo pravé, přetrvá.  

U koho jiného bys hledala zastání, než u Toho, který Jediný rozumí tvému srdci ?  

Svou věrností si přitáhni lesklou nebeskou zbroj s divuplným kopím. Stoje ve službě haj tobě ve stvoření místo předem určené. Jako v nebi, tak i na zemi. 

Podobně, jako tebe přitahují silnější pomocnice nad tebou, veď vzhůru řadu dalších žen. Které v hloubi vlastních duší pořád ještě matně tuší, jaké roucho ženám sluší. 

Staň se !

Na naší pozemské i jemnohmotné planetě Zemi probíhá boj, který bude trvat tak dlouho, dokud nedojde k jejímu úplnému prosvětlení.

Nechť věrni svému vznešenému poslání zůstanou rytíři povolaní k postupnému splňování tak velikého úkolu. Skrze řetězy mocnějších prostředníků - čilostí vlastního ducha i neúnavnou pozemskou činností - zde na Zemi zakotvit a ochránit před zkalením proudy záření pocházející ze zdroje Pravdy a zprostředkovaně protékající celým stvořením tam i nazpět.  

Chystala jsem se zrovna ke spánku, když se mi zjevila. "Mohu také poprosit o portrét ?" zeptala se. 

V předivu dnešních lidských osudů mám jen málo možností se projevit. Ještě tak zvířata a děti, ty se dokáží tu a tam prostým způsobem radovat ze svého bytí... Dospělí jsou na to již příliš chytří a komplikovaní... 

Naštěstí vím, že všechno ve stvoření nakonec dospěje k radosti, která jest nepomíjivá. Bolest je jenom dočasný opravný prostředek pozemského vývoje a zpravidla ukazuje: na takto nastolených cestách je nezbytné provést změnu směru... 

Nuže neostýchejte se dát mi znovu průchod do svých vyprahlých srdcí - vždyť sami víte, jak moc dokáži oblažit a probudit ve vás životní nadšení !

https://www.youtube.com/watch?v=WrluytDFbwc

"Stojíme ve Světle, ve Tvém stvoření, a víme o Tobě, ó, Tvůrče všehomíra !"

"Gnóthi seauton." "Poznej sám sebe." Tento nápis byl prý vytesán nad vchodem do hlavního chrámu tyčícího se v blízkosti hory Parnas (zde na zemi v řeckých Delfách).

Výsostné poznání je atributem Světla. Patří Jemu. 

My lidé jsme stvořenými světelnými jiskřičkami s darem svobodné vůle, jež se vydaly na svou pouť do hmotného stvoření. V labyrintu světa jsme zabloudili. Světlo hledat, znovunalézt a přitom se najít, sebeuvědomit - to je naše úloha. Jiskřičky, ač znaveny, mají se stát plameny.... 

Kolik bolesti a zklamání musí lidé převážně dobré vůle ještě prožít na svých cestách, po kterých putují hnáni setrvačností minulosti, než je touha vzhůru přitáhne k zářivému proudu poznání ve stvoření, jenž pramení ve zřídle Pravdy ? Než svou okřídlující touhu dokáží následovat a proměnit v radostný čin zde na zemi ?

Mám tedy jen velice málo prostoru dát jim něco ze svého záření.

Stromy a jejich vyzařování mám velmi ráda, obzvláště lípy - jsou konejšivé, jemné a obdarují láskou každého, kdo o jejich dar poprosí. Jednu mladičkou jsem si našla v náletovém lesíku a přesadila k našemu domu. Měly jsme se velmi rády, vítala mě a já k ní chodila pro objetí, když mi nebylo dobře na duši. Krásně rostla a společně jsme se těšily jedna z druhé. Žel naše přátelství přerušilo rozhodnutí člověka z mého nejbližšího okolí, že lípy jsou obrovské stromy a jejich blízkost u domu je nežádoucí. A sťal ji. Přišla jsem o přítelkyni. Život jde ovšem dál a já jsem ji nepřestala nosit v srdci. Promítla se mi na plátno a alespoň takto jí mohu poděkovat.

Ať se kolem co chce děje, usměvavá skromnost obracející se tváří dárci světla vstříc, to vždycky zlepšuje naše vyhlídky.... :-) 

Jakoby z dávno zašlé paměti minulosti se zvolna vynořil obraz ženy a já jsem se jej pokusila přenést na plátno.....

Každý z nás ji zná..... Paní Osamělost. Přijde, když ji pozveme voláním duše, přijde, když potřebujeme něco pochopit, procítit až do hloubky. Je krásná....., soucitná a láskyplná. Paní Osamělost Vám rozumí, rozumí Vašemu stavu a zůstává s Vámi, dokud Vy chcete. Přikryje Vás pláštěm, chrání Vás a cítí s Vámi. Lidé ji nemají rádi a ona přesto plní svou úlohu s láskou a vyhledává duše, které ji volají. Navštívila také mne, pod její ochranou jsem procítila svůj bol a vyplakala se. Byla se mnou, mlčela a jen chápala. Jako matka, která cítí se svou dcerou a drží ji v náručí, když se trápí. Děkuji, že přišla. Bez ní bych se nemohla hnout z místa. Bez ní bych nebyla schopna jít dál.

Nostalgicky citově rozjitřené říjnové období je pozdní dobou sklizně a přirozeně k němu patří akt díkůvzdání za všechny dary, které jsme mohli v průběhu roku užívat a zužitkovat. A také za plody zralé části právě prožitého roku... Nejsou žádnou "automatickou samozřejmostí" ! 

Upřímná vděčnost člověka jest vyrovnáním za tyto dary i plody přírody a má být směřována jak k jejich bytostným zprostředkovatelům, tak především k jejich jedinému Původci. K Tomu, bez jehož lásky bychom vůbec nemohli být.  

Brány ve stvoření jsou neoddělitelné od bytostí, kterým byl nad nimi svěřen "dozor". 

Každá hranice ve stvoření je ve svém ohnisku propustná tam i nazpět a možnost průchodu branou podléhá přesně stanoveným podmínkám, na jejichž splnění dohlíží právě tito pověření "strážci bran".  

Jen jestli reálie z pohádek nejsou skutečnější než to, co dnes za "skutečnost" považujeme a čemu se bezvýhradně klaníme....? 

-------------------------------------------------------------------------

"Jest dálný kraj, kdes ve posvátné zemi, tam stojí hrad, jenž Monsalvat je zván, tam vprostřed chrám se vznáší s divy všemi, tak zářný, jaký není světu dán."                    

Z árie z třetího dějství opery "Lohengrin" Richarda Wagnera : "Vyprávění o Sv. Grálu".

https://www.youtube.com/watch?v=ISGMB1tqNgg  

Pokud lze mluvit o skutečné lásce, je nerozlučně spjata s paprskem věrnosti vysokému nebeskému ideálu. Obdarovávající láska ženy může ve vnějším výraze nabrat nekonečné množství forem a projevů. 

V jejím důsledku se mnohdy v našem lidském prožívání odehrávají děje, které někteří z nás (poněkud nadneseně) nazývají "zázraky".

Dětsky prostá, důvěru přitahující, oživující Čistoto ! Z Tebe chci dýchat ! Prosím, projasňuj moje vědomí, ať nezabloudím v době poslední ! Amen.

Bez věrných pozemských pomocníků, kteří svým čistým cítěním, myšlením, mluvou i činy vytvářejí mosty pro ukotvení mocných světelných sil z ohnisek vysokých úrovní, jsou přichystané pomoci shůry opožďovány či zcela paralyzovány v jejich nezbytné a tolik potřebné působnosti na planetě Zemi.

"Kdyby člověk i tonul v hlubinách, které ho nutně přivádějí k zoufalství, láska jest schopna mocí bouře vytrhnouti ho ke Světlu, k Bohu, který sám je Láska. Jakmile se  v člověku z nějakého podnětu probudí čistá láska, má také již bezprostřední spojení s Bohem, zdrojem veškeré lásky a tím získává i nejsilnější pomoc." ARS 

Zralejší lidé, kteří tuší, že běh světa se mění a nic už nadále nebude tak, jako vždy dříve bývalo, se ptají : "Kde jsou ti bojovníci Pravdy Boží, kteří změny prosadí ? Kteří nám půjdou příkladem ! "

Nevidět mnoho plodů jejich činnosti, nemožno vůkol zřít základy budování nového, lepšího světového pořádku....   

Zářivé světelné zbroje v živém souzvuku s proudy pomáhající lásky a požadující čistoty, určené pro omilostněné pozemské působení vědoucích lidí, jsou silami stvoření věrně připraveny.

Jenom ty, člověče, jedině ty sám nestojíš o to najít své místo ve stvoření ! 

Ze všeho největší jsou věci prosté a jednoduché.

Nebývá snadné vyjádřit je slovy...

LÁSKA je jedním ze základních principů, který proniká celé stvoření.  

Nemůžeme ji vlastnit. Ani v úplnosti porozumět její podstatě. Ona Je, vznešeně hrdá, svébytná a tak moc nás přesahuje.  

Smíme se k ní blížit. Smíme ve společenství s ní spoluprožívat a cítit. Smíme brát z její otevřené náruče, pokud toužíme milovat. 

Vyzařování lásky je možné vyjádřit tvarem růže. Její hřejivý dotek a sladkost vůně ať nás provází celým životem.

Lev je symbolem hrdinství a odvahy. 

Fyziognomie jeho hlavy je ztvárněním sluneční síly sebe-uvědomění. 

Strach častokrát ochromí naše kroky a místo postupu vpřed zůstáváme stát na místě. Spousta činů plynoucích z dobré vůle, které jsme mohli a měli vykonat, zůstává neuskutečněných.

Vyzařování Lva ve stvoření má povzbuzující charakter v každé lidské tísni: překonej strach, otevři se důvěře ve zdar budoucího a běž. Nech se vést svým odhodlaným srdcem a pomoc shůry ti bude nablízku.    

Pane !

Prosíme Tě: Až to všechno, co uctíváme v naší otupělé vnímavosti, v prach se obrátí - potom ať k nám zavítá skutečná modlitba. 

Amen.

Průhled do vnitřního světa ženy zachvívající se ve věrnosti.

Volně se jí dýchá ve svobodném prostoru prozářeném duchovním světlem.

Bohatá a hluboká představivost (záplava tmavě modré barvy na předchozím obraze) je mocí shůry zklidněna, prozářena a přeformována v ušlechtilé tvary květů (ctností), které zdobí její duši.

Skrze ni pronikající světlá záře duševní neochvějnosti vytváří vnější oporu i vnitřní inspiraci k následování pro mnohé "koráby lidských duší", jež se nebezpečně zmítají v rozbouřeném živlu honby za málo reálnými sny a očekáváními. A také pro ty utápějící se "plavidla", do jejichž celistvosti nedůvěra a skepse vyhlodaly díru.

Nejenom radost, ale i utrpení se stává podnětem k duchovnímu prohloubení. V jediném procítěném okamžiku je člověk vytržen z otupělosti všedního života a spojen s proudem života ve stvoření. Před svým vnitřním zrakem spatří jasně vyznačenou cestu ke změně a dalšímu postupu vzhůru. Vzácné bývají takové okamžiky spojení... Přesto by se měly stát volně proudící součástí našeho pozemského bytí, přejít v trvalé bdění v cítění.

Lidé, hledejte Světlo !

V duševním světě zuří očistné vichřice a bouře ! A těžko, přetěžko udržíte své "plavidlo na pouti osudem" na hladině, pokud nenajdete pevný záchytný bod nad obzorem duševního horizontu. 

Žena s přirozeným vztahem k čistotě je předurčena být "strážkyní majáku", chránící posvátný plamen touhy po Světle ! 

Jejím posláním je ozařovat cestu, mnohé pomáhat vést do bezpečí "duchovního přístavu" na věčné pouti za Světlem.

Jednoho večera jsem zahlédla malý obličej mezi růžemi. Dívala se na mne krásná bytůstka a chtěla namalovat... Její přání jsem jí splnila. Celou dobu byla se mnou a při malování mi pomáhala. 

Jaké krásné poselství nesou lidem poupata a květy tohoto rostlinného druhu.

Lidé dnes již neznají pravý význam nezkřivené "Pohádky o uspané princezně Růžence".... 

Bytůstky již sladce voňavých i ještě divokých růží čekají na spolupráci s lidmi při záchraně této části stvoření. Budou jim pomáhat probrat se z malátné ospalosti ducha k jásavému přitakání pomáhající lásce, jejíž posílený paprsek dnes proniká celým stvořením. 

Za zdí

My, "praktičtí" lidé dneška, žijeme omezeni horizontem našeho vlastního rozumového poznání. 

O tom, že skutečný život začíná až za ním, za oněmi zdmi naší vypočítavosti a chytrosti, většinou již nemáme ani ponětí.....

Dokážeme ještě zvroucněním niterného citu a touhy po ideálu vybourat průzor z omezujícího labyrintu ? Nalézt opět ztracenou hvězdu našeho vyššího já a dát se jí vést ?

Vize z výšin

Jakoby za závojem, vysoko na nebesích, ve vytušení jsem spatřila čarokrásnou bránu vedoucí dále do hradu. Tam prý - podle dávných bájí i současných svědectví - jen ti nejlepší z lidských bytostí smí strážit Pramen veškeré Síly pro stvoření.   

Svatý Grál. 

Srdce duchovního stvoření.

Odpočítávání začalo

Čas k vývoji lidského ducha je drahocenná hodnota. Když přesýpací hodiny ve stvoření označí pravý okamžik, provede se inventura toho, jak jsme s ním naložili....

A konečný bod stávající etapy našeho vývoje je souznačný s počátkem nového. Staré přežilé už nikam nevede a je zapotřebí být přístupný změně a spolupráci s novým....

K tomu je ale potřebné otevřít se shůry darovanému převratnému poznání....

Muž a žena

Tak jako pozemský květ plane, hoří a ve své touze se obrací ke slunci na obloze, tak i pravá láska muže a ženy dává vzniknout společné jiskře touhy po duchovním zdroji Světla a Tepla.

A tento plamének se zvolna může státi pochodní.....

Žel, takováto pravá láska muže a ženy je dnes na zemi k vidění naprosto výjimečně.... 

Leč není jiné možnosti, než ujmout se té práce a začít hledat cestu k ní....

Anděl požehnání

Žádná bytost se neudrží na své výši bez toho, aby přijímala, zpracovávala a předávala dál dary, které dostává shůry.

Vše ve stvoření je v neustálém pohybu, v dynamické rovnováze mezi dáváním a braním.

A celým duchovním stvořením se nese jako jásavý hymnus vznosný motiv : stále dál a výše, vzhůru, ke Světlu blíže.

Anděl s lukem

Jeden z mých předchozích obrazů po přepracování. Obdržel více jasnějších kontur a detailů. Luk a šípy jsou symboly duchovní bdělosti.

Tak mnohý dnešní člověk už v rozvoji svého vědomí dospěl na vcelku pokročilý stupeň. A posléze ve svém úsilí ochabl a upadl do apatie a nečinnosti. 

Nesmírně náročné a zatěžující je jít - v mnoha ohledech - proti proudu ustálených společenských zvyklostí. Současný společenský pořádek zde na zemi je odrazem průměrné úrovně vědomí lidí. A každý, kdo vykročí za jeho rámec, stává se do jisté míry "problémový jedinec". Téměř vždy je ostatními špatně chápán, často vysmíván.

Přesto to musí být ti nejzralejší z lidí, kteří vlastním příkladem prorazí novou cestu k zušlechtění části tomu otevřeného lidstva. Doba je k tomu připravena. Jim samotným byla k tomu zjevena cesta, neboť každé hlubší poznání je dar shůry. Nemají jiné možnosti, než činy zde na zemi navázat na světlé dění ve sférách...  

Dar nebe

Nebe se otevřelo a do oblasti srdce jsem směla přijmout zářivý dar.

Kéž jej udržím čistým...! 

Bylo nás pět

Pět blízkých ženských duší sdílelo společný prostor u mně doma a v pokoji po nich zůstal ještě na dlouho světelný energetický otisk....

Každá z nás je jiná, a přece se navzájem můžeme v harmonii doplňovat. 

Važme si možností duševně se přiblížit k druhému člověku při zachování respektu k jeho odlišnosti a jedinečné individualitě. 

V dnešní povrchní a uspěchané "době". 

Jemnohmotný obraz záření ženy, která se otevřela Světlu. Působí jako pevný světelný bod v rozbouřeném živlu.

"Všechny vaše cesty jsou osvětleny překrásnou lucernou a schopni jste, jeden vedle druhého, rozzařovati toto světélko víc a více, aby se každý z vás v tom převratném dění, které nastává na Zemi, mohl státi majákem...." Jana Srbová <3

O "Slavnosti čisté lilie" (každým rokem 7. září) prožívá stvoření příval chladivé, osvěžující a oživující lásky.

Jak na koho dnes tento očistný proud působí, je velmi individuální záležitostí....

Člověka stojícího v zákonech stvoření mocně posílí. V životě jiného přivede do pohybu všechny jeho pod povrchem denního vědomí dřímající konflikty a problémy a nutí ho k jejich řešení. A člověka lpícího na silném nánosu vlastní duševní špíny strhne příval povodňové vlny do oblasti stvoření, kde se musí očistit proti své neblahé vůli (a nikoliv bez následků pro svůj další osobní vývoj).

Básník Otokar Březina psal o "stavitelích vnitřních chrámů a jejich neokázalém díle....".

Duše člověka, který upřímně hledá Pravdu, se zevnitř spojí s proudem duchovního světla shůry. A ten svou mocí počne takto vnitřně otevřeného duševně (a do určité míry i tělesně) přetvářet a měnit.

Duševní svět celého stvoření, a tím i nás lidí, je podroben řádu. Je členěn do úrovní, které odpovídají naší vnitřní zralosti. A také čistotě.

Nachází se v něm ohraničené oblasti, jejichž ohniska lze vnímat jako brány.

Jak moudře je tento svět zařízen ! A jak slepě v něm bloudíme, my, lidé dneška.

V nevědomosti častokrát sami sebe i druhé zraňujeme.

Spojení a prolnutí duší dvou lidí za uskutečněním vyššího poslání.

Kéž se vzácné vteřiny tady na zemi postupně promění ve věčné přijetí a vzájemné obohacování tam, kde rez neužírá a mol neničí....

Každý, kdo někdy upřímně miloval, sám dobře ví, jaké je to prožívat požehnání v lásce....

Hřejivé teplo se rozlévá po duši, když nebeský proud růžových květů smí se spojit s malým pozemským člověkem zde na zemi.

Nikoliv výhradně, ale zejména v období vánočním podporují síly ve stvoření tento druh prožití.

Takto jsem prožila podzimní duševní náladu, kdy (alespoň někteří) lidé spontánně vyjadřují svoji vděčnost za obdržené dary přírody. 

Věřte nebo nevěřte, v nitru člověka to může i kvést.

A každý člověk obdržel schopnost si tuto duševní náladu k sobě přitáhnout....

Takto jsem vnímala podporující obraz mé umělecké inspirace. :-)

Vzácný je okamžik, kdy se duše rozzáří niterným světlem blízkosti vznešeného posla nebes. 

Záštita duchovním rytířstvím:

Vysoko na nebesích září pravzory zosobněných ctností, které navenek chrání nositelé duchovního rytířství.

A ti všichni slouží Jedinému. 

Vnitřní citové bohatství ženy chráněné vyzářením studu.

"....a proto spějme stále výš k věčnému ženství blíž a blíž!"

Toto jsou slova, která J. W. Goethe použil k dovršení příběhu svého slavného literárního hrdiny Fausta na závěr jeho tak pošetilé a složité životní pouti.

Bez jemně vnímavé otevřenosti vzhůru, která je v plném rozsahu vlastní pouze pravému ženství, žádná naše cesta nikam nevede - a ani vést nemůže....

Bez ní se neuzdravíme.... 

Otupělost a netečnost nás lidí vůči tomu, co se odehrává "přímo nad našimi hlavami", je neuvěřitelná. Naše vlastní duchovní pohodlnost a lenost, jejíž následky jsme již tragicky hluboko vetkali i do našich společenských pořádků, nám již téměř znemožňuje vnímat, že nad námi po celé věky věků stála a tkala Milující Spravedlnost. Nevzali jsme ji zde na zemi za úhelný kámen. A ona si nyní musí razit cestu bez ohledu na nás....

Jinak řečeno : probíhá duchovní soud nad lidmi.  

Obraz životní cesty v důvěře a lásce.

Jeden z možných náhledů na tento obraz je následující: Mořem se v určitých biblických (duchovních) podobenstvích označuje prostor stvoření, který je zatížen vinou. Kdo pochybuje a uzavírá se ve své sebestřednosti, je duševně tažen dolů a hrozí mu tonutí v temném bezedném oceánu. Kdo se v důvěře a vstříc lásce otevírá pomoci shůry, může "jít po vodě" - tedy čelit všem úskalím tohoto pozemského světa. A následovat výzvy ke svobodnému rozvoji vědomí.